Sekyra

Vaculíkův román Sekyra se zařadil mezi vrcholná díla naší současné prózy. Dějovou kostru tvoří návštěva hrdiny, pražského redaktora, u bratra na valašské vesnici. Cítí potřebu zrekapitulovat si po otcově smrti jeho život, uvědomit si, co od něho převzal a v čem se mu podobat nechce a nemůže. Výprava za tragikou otcova osudu je i cestou k sobě samému, k nejvnitřnější podstatě vlastní osobnosti. Vypravěčův otec je tu představen ve třech fázích svého života.
Knižní předloha poprvé vyšla v roce 1966, rozhlasová nahrávka pak pochází z roku 1991 a vznikla v režii Pavla Linharta.
"Já po sobě knížky nikdy nečtu, jaksi mě odpuzují. Jako kdybych to nějak přerostl, a nemůžu se tedy nic dovědět. Ale když z nějaké nutnosti do některé nahlédnu, divím se, co všecko jsem tehdy ještě věděl, pamatoval si a už tehdy správně řekl! Píšu tedy pořád dokola: jako když někdo zabloudí, chodí do kruhu, cesta je mu povědomá, a neumí vybočit jinam. Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. Říkávají mi to starší čtenáři a mně někdy napadne: tys asi od té doby toho moc nepřečetl... A mám někdy pocit, že tím nepřímo kritizují moje pozdější psaní. Jako by chtěli naznačit, jak jsem se mravně zkazil. A já myslím, že ano: porušil jsem některé články svého řádu, a psal o tom."- Ludvík Vaculík - úvod k 4. vydání (Brno, Atlantis 2003)