Urfaust

Příběh učeného Fausta je jeden z nejslavnějších příběhů našeho světa.
První historky o doktorovi, který v touze po vědění a požitcích zaprodal svou duši ďáblu, se v literatuře objevily už v šestnáctém století. Autoři vycházeli z příběhů, které kolovaly o skutečném doktoru Faustovi, jenž žil v letech 1480(?)-–1540.
Drama o osudu doktora Fausta napsal Shakespearův současník Christopher Marlowe, z tradičních loutkových her, které do našich zemí přišly z Anglie, vychází i loutkohra Johanes doktor Faust od Matěje Kopeckého. V próze se tématu věnoval Michail Bulgakov (Mistr a Markétka), Thomas Mann (Doktor Faustus) nebo Stanisław Lem (Solaris). Nejslavnějším zpracováním je však Faust Goethův.
Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) se tématem touhy po znalosti a neschopnosti člověka vměstnat do tak krátce vymezeného času, jako je život, veškeré vědění světa, začal zabývat již v mládí. Urfausta, jehož nahrávku uvádíme, napsal již v letech 1772–1775. Další zpracování vyšla v letech 1790 (fragment 1. dílu), 1808 (první verze 1. dílu, revidováno 1828–1829). Druhou část dopsal Goethe v roce 1831, vydání příštího roku se však již nedožil.
Rozhlasová dramaturgyně Jaroslava Strejčková sáhla v roce 1979 po prapůvodní, mladické Goethově verzi v překladu Jaroslava Bílého. Pečlivý a nesmlouvavý režisér Josef Melč pro tuto inscenaci získal skvělé obsazení: zoufale hledajícího Fausta ztvárnil Eduard Cupák, bezvýhradně milující Markétku Klára Jerneková, zemitou Martu Dana Medřická, Wagnera Jiří Pleskot. A vedle nich - civilní, nenápadný strejc, pivní kumpán jako každý jiný. Mefisto Rudolfa Hrušínského. O této postavě napsal na začátku minulého století Vojtěch Kristian Blahník toto: "Postavil-li Goethe ve Faustovi svého Mefista jako figuru humornou, můžeme v tom viděti pozůstatek prvotního příchodu čerta na jeviště v pololiturgických hrách, v nichž byl nejen negací dobra a odpovědníkem božím, ale i představitelem komického elementu." První dojem však klame, během poslechu postupně zjistíme, že za touto fasádou se skrývá vyhaslá a bezskrupulózní inteligence, bažící jen po jednom cíli: po moci nad Faustovou duší.
Tragický příběh doktora Fausta a jeho nenaplněných tužeb (po lásce i po vědění) si můžete poslechnout ve skvělém nastudování. Snad vám potvrdí slova Oscara G. Brocketta, autora knihy Dějiny divadla: "Tato dramatická báseň, nezamýšlená pro jeviště, zobrazuje lidskou touhu po naplnění, a naznačuje, že lidé dojdou spasení právě jeho hledáním. … I když Goethe později nazval romantismus "churavým", jeho Faust svým obrovským záběrem, svým obrazem věčného lidského snažení a jako pokus zachytit nekonečnou rozmanitost lidské existence je vtělením značné části romantického myšlení."