Jak se hladí duše

Autorská četba z knihy Jak se hladí duše (2020), souborů drobných textů a básní Studánky v srdci, Chvála otázek, Jak číst myšlenky, O hradech z písku, Jak jsem ani tentokrát neporazil Františka Nepila, O tatínkovi, Proč pastýři nezbloudí, Neboj ty se nic a další.František Novotný oslovuje posluchače Českého rozhlasu po mnoho let jako moderátor i autor literárních a publicistických pořadů. Uplatňuje v nich své vidění světa, které i ty nejobyčejnější zážitky všedního dne promění ve svátek. Oceňují to nejen posluchači, ale také čtenáři. František Novotný je totiž především básník. Jeho sbírky veršů se prodávají v mnohatisícových nákladech, což je v tomto žánru a v této době naprosto mimořádný úkaz.Ve výběru básní a drobných esejistických textů z knihy Jak se hladí duše v podání samotného autora naleznete řadu lyrických miniatur, tematicky vycházejících z těch nejběžnějších situací a zážitků. Mnohé z nich nesou ve svém názvu slovo „chvála“ a chválu vzdává autor i české řeči, s níž zachází s úctou a respektem k seifertovské a hrubínovské tradici veršů vázaných rytmem a rýmy.I ve vztahu ke slovu se bezpochyby projevuje jeho víc jak padesátiletá rozhlasová zkušenost. Podle dochovaných scénářů vytvořil František Novotný pro Český rozhlas víc než dva a půl tisíce hodin pořadů, takže kdyby se vysílaly po celý den a noc bez přestávky, trvalo by to víc než čtvrt roku.I mnohé básně a fejetony, které obsahuje tento výběr, měly svou premiéru na rozhlasových vlnách, na stanici Dvojka v pořadu Nedělní Dobré ráno. Je to ovšem v porovnání s tím ohromujícím časovým údajem pouze nepatrné pootevření dveří do světa, po kterém se nám všem stýská, který je nám v každodenním kolotoči vzdálenější než pláž na Madagaskaru, ač je na dosah ruky.Je to svět, ve kterém pole se dotýkají oblaků, kde vyhrávají housličky plné ranní rosy a kde v studánkách času neubývá. V knížce našeho světa poslední stránka chybí, říká básník, ale dodává, že co se bude psát na všech předchozích, to je jen na nás. Jen na nás záleží, zda najdeme „tajná vrátka k zahradě hvězdných vteřin, jež změníme na věčnost“. Milan Pokorný