Povídky malostranské

První své povídky uveřejnil souhrnně v knize Arabesky (1864).
Titul naznačoval zvláštní žánrový charakter těchto próz, střídající objektivní pohled se subjektivním, vážnost s humorem, cit s rozumem, soucítění s ironií, prostotu s duchaplností.
Většina próz má vzpomínkový charakter. Nerudu zajímají tragické nebo groteskní osudy osob, které se mu vynořují z paměti. Život v Praze na Malé Straně v letech čtyřicátých předvádějí Povídky malostranské, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír). Autor je sestavil a prvně společně vydal v roce 1877.
Náměty k povídkám čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá přesný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy přesně a zevrubně vylíčeny a charakterizovány. Celistvost obrazu není dána jednotným dějem, dějovou zápletkou, ale vytváří se z tříště pozorování, situací, postav, lidských osudů. Jejich ústředním tématem je deziluze.
Stěžejní roli v povídkách hrají nedorozumění, pomluvy a fámy. Kontrast mezi vnějším dojmem a drsnou realitou podtrhuje autor svou polohou vypravěče jako důvěrného znalce prostředí a svědka událostí.

V tomto souboru uvádíme výběr nejznámějších kratších próz z cyklu: Svatováclavská mše, Psáno o letošních dušičkách – 1876, Večerní šplechty, Pan Ryšánek a pan Schlegl, Přivedla žebráka na mizinu, U tří lilií, O měkkém srdci paní Rusky, Hastrman, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku a Doktor Kazisvět.