Umina verze

„Před dvěma nedělemi jsi neměl ani klíče od bytu a najednou máš rodinu – svěřeného psa a půjčenou holku.“ Čtyřicátník František je zvídavý solitér, pracuje většinou z domova, závazky nemá, bydlí sám. Ideální k tomu, aby nějaký čas opatroval… umělou ženu. Uma se potřebuje zdokonalit v sociálních interakcích, pochopit svět, naučit se žít. Koexistence dvojice se časem promění v intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, spikleneckém přátelství a sexu. Je na to snad Uma málo lidská? A bude jí při jejím neukojitelném hladu po vědění „jenom muž“ stačit? Kam až to může zajít? „Autorovi nejde ani tak o úvahu nad vědeckotechnickými možnostmi, jejich důsledky a odpovědnosti za ně, jako spíše o modelování a drobnohledné zkoumání jednoho – nakonec vskutku mezilidského – vztahu.“ ‒ iLiteratura.cz„Autor dal románu přitažlivý námět, přehlednou stavbu, fungující vazby několika ústředních postav a jednoho psa; přirozeně přechází z vyprávění v první osobě jednotného čísla do osoby druhé a zpět. Přitom jednou vypráví Ef a jindy Uma částečně totéž, jen ze svého pohledu. Umina verze má fungující prozaický řád, ačkoliv vypovídá o ztrácení řádu lidského.“‒ Ivan Hartman, Hospodářské noviny„Ačkoliv se jedná o vztahové drama, nabízí toto „poznávání Umy“ také jednu cennou lekci. Jelikož je na světě nová, pokouší se vše pochopit, a tak se ptá. A Hakl prostřednictvím Efa odpovídá. Na otázky o významu víry, terorismu i sociálních sítí. Autor tak nejen vypráví, ale také přemýšlí, a co víc – nutí své publikum přemýšlet.“ ‒ Monika Zavřelová, MF Dnes